Rodíme!

28.05.2012 11:40

Je pátek a porod se pomalu blíží. Nebo tedy alespoň doufáme. Tělesná teplota začíná kolísat, Mína má za sebou 60. těhotenský den a tváří se, že jí nějaké rození absolutně nezajímá, nebo že je minimálně pevně přesvědčena o tom, že porod lze úspěšně rozehnat jídlem. Rozmlouvat jí to nebudu, nechci jí děsit   ...zhruba tou dobou jsem si totiž štěňátka rozmyslela . Naše guru Pája je však zcela neoblomná. Neustále mele něco o tom, že rozmyslet jsme si to s Mínou měly dřív …snažím se to ignorovat.

V sobotu mě Mína budí již od třetí hodiny ranní. Kolem páté jako tradičně krmíme a měřím telotu …37,1 °C. Je mi mdlo. Půl osmá ranní je akorát čas odjezdu našeho Petra na závody a Pája znovu přepadává a měří Mínu …37,5 °C …takže uf, uff …pohodička ne? Teploměr má ovšem za pár hodin pohodičky dost a hlásí 37,1 °C. Však se nic neděje říkám si, ono to zase vyšplhá. V půl jedné odpoledne se to vyšplhalo! …na 36,2 °C. Pája mi to oznamuje jen tak mimoděk, když „pytlíkuju“ do mrazáku maso pro nastávající maminu. Dopytlíkovala jsem. Nádech ...výdech. Nádech ...výdech …a ještě jednou ...pěkně zhluboka. Mína nedýchá ...nebo tedy ne tak zhluboka a jen remcá u kuchyně, že by si dala ještě sváču. Ve dvě hodiny odpo teplota ještě klesne na 35,9 °C, ale v půl čtvrté už je na 36,4 °C ...Mína se začíná třást a zvyšuje frekvenci "žádostí" o něco k snědku". Já přemýšlím, jestli nejdřív vymaluju, nebo umyju okna. Cokoliv, jen nebýt hysterická. Mimochodem, u nás rozhodně platí, že rodina, když může, pomůže. Přinesli mi můj horoskop pro dnešní den. Cituji:

„Na víkendový oběd nebo návštěvu přijde víc hostů, než očekáváte. Měli byste se na to připravit. V opačném případě vás návštěvníci uvedou do velkých rozpaků“

 

4 hodiny odpoledne. "Mína ještě asi nepochopila, že nemá jíst, ale hrabat" …Páji odborný názor ...a dle toho jak se rodička tváří, zcela přesný

 

Je 19:15h, teplota stoupá (36,6 °C). Po sedmé je už na 37 °C a přichází chvíle pro objednání pizzy …možná se z toho taky zkusíme vyžrat. Navíc podléháme tíze okolností a jemně naznačujeme veterinářce Katce, že pokud se o sobotním podvečeru cítí osaměle, nemusí čekat až na samotný porod, aby za námi přijela. Katka „nenápadnému“ nátlaku neodolá a tak je kolem půl jedenácté dopravena na „místo činu“.  Mína se v tu samou dobu rozhodla, že se nerodí. Ještě nějakou dobu doufáme, že si to jakožto rozumná žena rozmyslí a po třetí hodině ráno „to zalomíme“ stejně jako prvorodička.

Ráno začne Míně znovu teplota znovu stoupat a tak si prochodí a profuní nedělní dopoledne. Kolem půl jedenácte odchází hlenová zátka a funí se dál. Mína i já ...a pomalu, ale jistě, se blížíme do úplného finále.

Je třeba poznamenat, že ač jsem se Míně samozřejmě snažila zprostředkovat předporodní kurz, či doporučit vhodnou literaturu ...nějak jsme to nestihly. Nic méně s pomocí Katky je ve 14:39h na světě první holčička. Při porodu třetího do party už Mína krásně spolupracuje a pochopila, že není úplně od věci zatlačit, když se omladina hrne ven . Pak už to jde ráz na ráz a v 16:37h je na světě poslední JaxxMíňátko. Kontrolní ultrazvuk pak ještě potvrdí, že jsme na žádného opozdilce skutečně nezapomněli ani my, ani Mína ...a tak přesuneme mamču i všechna mimča do porodní bedny. (Zapomněla jsem poznamenat, že Mína se samozřejmě rozhodla rodit úplně někde jinde, než si notnou dobu dopředu vymyslela smyslů zbavená panička. Nu což …myslím že na každý koberec musí jednou za čas změnit barvu, jinak je to nuda …a ten náš má teď místy tzv. Pamětní porodní flek



Tak hodně štěstí do života vy naši úžasňáci!!!